Jordánsko s dětmi bez cestovky

Do Jordánského Ammánu se dá z Prahy doletět velmi výhodně například s aerolinkami Ryanair. Cena za zpáteční letenku se čas od času pohybuje i hluboko pod 2.000 Kč. Ideální z hlediska počasí na cestování je brzké jaro nebo pozdější podzim, jinak je v Jordánsku poměrně dost teplo. Na druhou stranu v moři se v těchto termínech vykoupe jen alespon amatérský otužilec :-)

 

Letiště leží na jih od Ammánu, takže v případě půjčení auta není nutné absolvovat cestu přes blízkovýchodní velkoměsto, ale pro cestování po jižním Jordánsku stačí najet u letiště na silnici a vyrazit.  Letiště je čisté, moderní, v příletové hale je třeba Starbucks, kde si lze dát uvítací kafe a na své si přijdou i děti (co vím, tak si dávají bezkofeinové latté nebo ice coffee). 

Jízda autem je relativně bezpečná, rozhodně (na rozdíl třeba od Egypta) zde platí základní pravidla silničního provozu. My jsme zvolili autopůjčovnu Thrifty, která sídlí přímo na terminálu Letiště  Královny Alie (Queen Alia Interantiona Airport) a půjčili jsme si pro 2 dospělé a 3 děti Chevrolet Trax. S příručními zavazadly to bylo tak akorát. 

 

Den 1. - Mrtvé moře

Na cestu jsme měli jarní prázdniny, tedy 7 dní a tak byl náš program dost nabitý. Půjčeným autem jsme jako první vyrazili k Mrtvému moři. Z letiště k severovýchodnímu cípu Mrtvého moře to není daleko a silnice je pohodlná. Pro navigaci v jižní části Ammánu se hodí navigace, ale jakmile se dostanete na silnici 35, tak už to není problém, "Dead sea" je poměrně dobře značené.

Zatímco na izraelské straně moře je to s koupáním a obecně s přístupem moři tristní, na jordánské straně je podél moře mnoho hotelových komplexů, které mají vlastní krásné písečné pláže a pohodlný přístup do vody. My jsme si vybrali hotel Holiday Inn, kde je možné pořídit dva propojené pokoje a děti i rodiče tak mají svoje soukromí. V tomto hotelu jsme si bez problémů mohli dokoupit večeři (ceníková cena se dá i v takovémto hotelu usmlouvat o dost níže), najdete tam bar s alkoholickými nápoji (což není v Jordánsku běžné) a velmi pěknou pláž. Kuchaři v hotelu vědí, co znamená bez lepku, takže i dcera (celiak) se zde v pohodě najedla. 

 

Den 2. - Koupání v Mrtvém moři, Betánie a Al-Karak

Snídaně v hotelu Holiday Inn byla naprosto luxusní, obrovský výběr  a opět nebyl problém s bezlepkovou variantou. Teď už jen popadnout ručníky a vyrazit do moře pořídit pro paní učitelku fyziky fotky dokazující, jak extrémně "slaná" voda dokáže nadnášet. Tohle koupání si děti i dospělí fakt užijou a dá se přitom celkem hodně nasmát (jen pozor na drobná poranění, oči a pusu  - tahle voda je v tomhle ohledu fakt dost nepříjemná). Rodinné fotky v leže s rukama i nohama nad hladinou, čtení časopisu v leže na vodě a podobné hrátky vás zabaví minuimálně na hodinu. Zatímco na izraelské straně se bahno z Mrtvého moře kupuje v suvenýrech napytlíkované, v Jordánsku najdete na hotelové pláži vědra plná bahna, se kterými se můžete pomazat jak je libo. 

Jen prá kilometrů odtud leží poutní místo  Betánie (Al-Maghtas), jehož návštěvu prostě nelze vynechat. Autem se dá dojet na záchytné parkoviště, ze kterého už je možné pokračovat pouze kyvadlovou přepravou malými autobusy. Na místě je k dispozici průvodce, který s vámi celý areál projde. Cesta je z velké části krytá proti slunci, ale přestože byl při naší návštěvě únor, tak na tohle místo to bylo ny krátké tričko a kraťasy. Děti tuto cestu bez problémů zvládnou, je to po rovině a není to nijak zvlášť daleko. Cestou se zastavíte na místě, kde kdysi svatý Jan Křtitel křtil v řece Jordánu a dojdete až k místu, kde vytváří Jordán hranici mezi Jordánskem a Západním břehem (je to sice Izrael, ale zde raději používejte termín Západní břeh). Na druhé straně hraniční řeky jsou dlouhé stupňovité schody do řeky a mnoho poutníků, kteří se v ní namáčejí. Na jordánské straně je to mnohem prostší, ale tak nějak do do pustiny kolem více sedí.

Po návratu na parkoviště naskočit do auta a začíná přesun do Al-Karaku. Nejprve vás čeká dlouhá cesta podél Mrtvého moře po silnici 65 až k odbočce na silnici 50, která vede pustou krajinou přes hory. Před odbočením na horskou silnici doporučuji natankovat, poslední možnost je čerpací stanice v Al-Mazra, která leží asi 200 metrů za odbočkou, takže se pak musíte těch dvěstě metrů vrátit.

Al-Karak je menší město, k večeru už není moc živé. Hrad Karak je jedním z významných kžižáckých hradů a stojí za návštěvu. Pozor na otevírací dobu, aby se vše stihlo za jeden den, je potřeba dát Betánii hned dopoledne a se nikde moc nezdržovat a bez větších zdržení zamířit na Karak. Pokud máte k dispozici více dní, tak by se vyplatilo v Karaku přespat a dát prohlídku v klidu až další den.

 

Den 3. až 4. - Wadi Musa / Petra

Naprosto nádherná, dechberoucí záležitost. Když jsme byli v Petře poprvé sami bez dětí, tak jsme hned věděli, že je sem jednou musíme vzít. Prostě "must see". Zároveň jsme věděli, že to rozumně nejde zvládnout za den, takže jsme si vyhradili dva plné dny. Popis všeho, co lze v Petře vidět není cílem tohoto textu, to najdete v každém průvodci nebo různě na webu. Takže spíše pár tipů pro dobrý pocit z návštěvy tohoto místa. 

 

První den jsme šli hlavním vchodem klasickou turistickou trasu, tzn. vstupním údolím Al Síq, které ústí k pokladnici (Al Khazneh), známé z Indiana Jonese. Hned za vstupem se dá jet podél cesty několik set metrů na koni, což je pro děti celkem fajn, klidně do toho jděte. Chlapíci vám budou tvrdit, že je to v ceně vstupného, ale tak to samozřejmě není - připravte se, že budete muset zaplatit. Pokud vám někde v areálu budou místní teenageři tvrdit, že se někam může jenom za zvláštní poplatek a s průvodcem, kterým jsou samozřejmě oni, také jim nevěřte a běžte si tam sami, i když se možná nevyhnete lehkému konfliktu, kterému turistická policie bude nezúčastněně přihlížet. V zimě může být v Petře celkem zima, resp. počasí je dost nevyzpytatelné a rychle se mění - doporučuju mít s sebou v batohu pár vrstev oblečení (zvláště pro děti) navíc. Dát si s místními čaj je v pohodě (když viděli, jak váháme, tak přiznali, že si vodu do jejich chatrného stánku vozí každé ráno z domova), děti ocení  toulavé kočky a psy, štěňata a další zvířata, která se zde pohybují (asi 20 minut za námi šel třeba sympatický oslík). Hlady a žízní neumřete, v Petře jsou různé druhy občerstvení. Na objednávku kafe s mlékem se dívají dost divně, snaží se to rozmluvit, ale když jinak nedáte, tajemně odejdou a mléko přinesou. Podle chuti přinejmenším velbloudí.

Druhý den jsme pak  udělali menší frajeřinku. Od chlapíka se solidní 4x4 jsme se nechali dovézt několik kilometrů severně a vydali jsme se do Petry z opačné strany. To byla dobrá volba. Vstupenky kontrolují i zde, ale místo opulentního hlavního vstupu jen v malé strážní budce. Co si ovšem jako rodinka užijete, jsou 2-3 hodiny chůze v pusté krajině, kde nepotkáte ani živáčka (a když už, tak maximálně dva). Je to nádhera, jen vy a polopoušť. Do Petry přijdete z druhé strany než všichni ostatní a nepříjemné stoupání ke Klášteru (Ad Deir) půjdete pěkně z kopce. Díky tomu budete mít možná ještě dost sil (děti zcela určitě) uhnout z hlavní trasy (kterou jste si prošli první den) a dát si malý trek až nahoru k Obětišti (Al Madbah), odkud je pěkný rozhledna celou lokalitu. Pokud si budete chtít večer zajít to zapít, třeba do Cave baru pod hlavním vchodem, který je v asi 2000 staré hrobce, tak se připravte na to, že vás dovnitř nepustí s dětmi. Do baru prostě nemohou ani s dospělým doprovodem. Nechají vás ale sedět venku, kam vám budou servírovat, cokoliv budete chtít.

Pokud jde o ubytování, tak tady máme jasno - Petra Moon Hotel je naše srdcovka. Rodinný hotel, kde je vše čisté a uklizené, mají 5-ti lůžkové rodinné pokoje a výborné snídaně včetně bezlepkové. Jo a stojí hned naproti vstupu do Petry. Doporučit můžeme třeba i Tetra Tree hotel, ale do Petra Moon se prostě rádi vracíme.

 

Den 5. - Wádí Rum

Hezká malá poušť, z velké části kamenitá, i když občas se nějaká duna najde. Nevyvolávejte v dětech dojem Sahary, mohly by být zklamané. Jinak je to ale pecka. Z Wadi Musa doporučuji odjet co nejdříve, dostat se do vesnice chvíli trvá. My dorazili až po poledni a naše vyjednávací možnosti už byly omezené. Nakonec jsme se domluvili na takovém středně velkém okruhu pouští, což byl pro děti super zážitek – nejprve jsme na korbě auta (to vaše už dál nesmí) dojeli k místňákům, kteří zde mají velbloudy. Na ně jsme přesedli a čekala nás asi 2,5 hodinová cesta na velbloudech (každý dostal svého) přes poušť. Bylo vidět, že místní mají velbloudy jako svoje domácí zvířata a dobře se o ně starají (tedy trochu jiná story než velbloudi v Petře). Pak následoval výstup na dunu, resp. přechod duny. Na druhé straně na nás mělo čekat auto, byli jsme trochu napjatí, ale nakonec opravdu čekalo. Další zastávkou byl kaňon Siq Al Khazali, pak zastávka na čaj u beduínů a nedaleko stanů, kde se dá ofiko ubytovat, pozorování západu slunce.  No a zase na korbě teréňáku zpátky do vesnice, vítr ve vlasech, znáte to (teda já už ne) - pro děti to byla zážitková jízda. Večer jsme sedli do našeho auta a už za tmy vyrazili do Aqaby, kde jsme si našli ubytování.

 

Den 6. - Aqaba
Naše nejjižnější zastávka. Ubytovali jsme se v solidním hotelu City Tower, kde se dalo i velmi dobře najíst a nebyl problém s bezlepkovým jídlem. Aqaba je stotisícové město na břehu moře, takže bylo jasno. Pláže, kde se dá vykoupat jsou nejlépe na jih od města směrem na saúdsko-arabské hranice. V zimě tedy nic moc, dal jsem to já a mladej, na ženský to bylo moc studený. Taky se dá vyjet na vyjížďku na lodi, je jich tu mraky a stačí si vybrat. Kromě korálů a vraku tanku na dně moře, který počítám, že ukážou každýmu je zajímavý vidět na protějším břehu izraelský Eilat a egyptskou Tabu. Za vidění stojí i noční město, kde to žije a je to opravdu moderní city. My jsme se trefili na svatého Valentýna a musím říct, že bylo zajímavé, jak evidentně brali ten den muži své ženy do města za zábavou. Každopádně místní noční valentýnské trhy zaujaly i děti, asi hodinová debata s místními ohledně politické situace na blízkém východě už je tolik nebavila.

 

Den 7. – Madaba (Mozaikové město)
Z Akaby jsme provedli poměrně dlouhý přesun zpět na sever po silnici číslo 15 (cca 5-6 hodin s menší přestávkou) až do Madaby (odbočka těsně před letištěm), což je menší město jižně od Ammánu, které má tu výhodu, že je jen několik kilometrů od letiště, takže ideální na poslední noc před odletem. Jde o zajímavé město, kde se potkává křesťanství (včetně architektury) s islámem. Stojí za to si ho projít, zvláště noční procházka má svoje kouzlo. Madabě se říká také mozaikové město. V jednom z místních kostelů byla totiž objevena tzv. madabská mozaiková mapa. Je na ní zobrazena Svatá země a Jeruzalém, zabírá většinu podlahové plochy kostela a rozhodně se vyplatí jít se na ní podívat. Kostel je na okraji centra a prohlídka se dá stihnout i na poslední chvíli před odjezdem na letiště (ověřeno za vás). V Madabě jsme bydleli v hotelu Mosaic City a stejně jako v ostatních případech jsme zvolili dobře a můžeme doporučit. Pokud chcete nakoupit nějaké suvenýry a nenechat to až na kýčovité možnosti letištního terminálu, tak zde je ještě rozumná poslední možnost.

Cesta z Madaby na letiště by měla být bezproblémová, není tam žádný velký dopravní zádrhel a trvá  krásných asi 30 minut. No a pak už to znáte. Šťastnou cestu.